Generátory patří mezi základní přístroje používané v měřících laboratořích, kde nacházejí uplatnění především jako zdroje testovacího signálu. Můžeme je dělit dle různých kritérií. Především však podle frekvenčního rozsahu výstupního signálu, jeho časového průběhu nebo dle způsobu generování signálu, respektive způsobu nastavení a stabilizace výstupní frekvence a výstupního výkonu (amplitudy).

Přístroj, který jsem v rámci této práce navrhl a sestavil, spadá svým frekvenčním rozsahem 1 Hz až 40 MHz do kategorie nízkofrekvenčních generátorů. Spodní hranice vysokofrekvenční techniky není přesně stanovena, ale můžeme ji popsat jako frekvenci nad níž nelze používat k popisu obvodů soustředěné parametry běžné teorie obvodů. Maximální výstupní frekvence tohoto generátoru již může být za určitých okolností nad touto pomyslnou hranicí.

Přístroj bude generovat dva napěťové reálné signály se stejnou avšak nastavitelnou frekvencí a s harmonickým průběhem. Což odpovídá jedné - v ideálním případě jediné, v praxi však jen výrazně převládající - spektrální čáře ve frekvenčním spektru výstupního signálu.

U každého z těchto dvou signálů bude možné nastavit jejich amplitudu v rozsahu 0 V až 2,55 V při zatížení výstupů impedancí 50 Ω. Bude rovněž možné nastavit vzájemný fázový posuv těchto dvou signálů v plném rozsahu 0 až 360° (2π).

Z hlediska frekvenční stabilizace spadá přístroj do kategorie tzv. syntezátorů, které umožňují na rozdíl od volně běžících generátorů přesnější nastavení a lepší stabilitu výstupní frekvence.

Syntezátory frekvence obecně využívají referenční signál s konstantní frekvencí. Výstupní frekvence je pak pomocí digitálních, digitálně-analogových a/nebo analogových obvodů generována jako určitý násobek (podíl) této referenční frekvence a lze ji měnit jen diskrétně. Referenční oscilátor s pevnou výstupní frekvencí lze v praxi vytvořit s velmi dobrou frekvenční stabilitou, respektive řádově lepší než v případě oscilátorů s proměnnou frekvencí. Frekvenční stabilita výstupního signálu je pak dána pouze frekvenční stabilitou referenčního oscilátoru.

V případě přímé digitální syntézy je syntezátor tvořen výhradně digitálními obvody a výstupním digitálně-analogovým převodníkem. Přímá digitální syntéza je označována také zkratkou DDS z anglického Direct Digital Synthesis.

Na obr. 1.1 je znázorněno základní blokové schéma přímé digitální syntézy.

Obr. 1.1 : Blokové schéma přímé digitální syntézy

Binární číslo určující výstupní frekvenci se vkládá sériově nebo paralelně do tzv. delta registru. Toto číslo je určeno dle konkrétní realizace 24 až 48 bity a nazývá se ladící slovo. V blokovém schématu je označeno jako M. Po resetu jsou oba registry vynulovány. Při každém hodinovém cyklu akumulátor fáze přičte k aktuální hodnotě N ve fázovém registru hodnotu M z delta registru pomocí sčítačky. Dokud nedojde k přetečení fázového registru, bude platit pro k-tý hodinový cyklus:

(1.1)

 

Hodnota ve fázovém registru se tedy bude při konstantní hodinové frekvenci v čase lineárně zvyšovat. K přetečení fázového registru zde dojde každou periodu výstupního signálu. Při přetečení ve fázovém registru zůstane zbytek po přetečení a děj dále pokračuje. Fázový registr spolu se sčítačkou tvoří tzv. fázový akumulátor. Hodnota fázového registru adresuje místo v paměti ROM s tabulkou funkce sinus. V této paměti jsou uloženy hodnoty funkce sinus pro diskrétně a lineárně se zvětšující argument (úhel). Aby nemusela být paměť ROM zbytečně veliká, používá se pro její adresaci pouze několik (běžně 10 až 14) nejvyšších bitů z fázového akumulátoru.

Na obr. 1.2 je zobrazen digitální fázový kruh zjednodušeného DDS systému pro maximální hodnotu  N_max = 15 a pro ladící slovo M = 3. Po resetu je ve fázovém registru hodnota N = 0, což odpovídá bodu na kruhu zcela vpravo a nulové hodnotě funkce sinus. Při prvním hodinovém cyklu se hodnota fázového registru zvýší na N = 3, což odpovídá skoku na digitálním fázovém kruhu proti směru hodinových ručiček. Na tomto kruhu je vyznačena i hodnota uložená v ROM paměti funkce sinus jako svislá čára mezi osou a konkrétním bodem na kruhu.

Obr. 1.2 : Digitální fázový kruh

Frekvence výstupního signálu bude:

(1.2)

kde f_s je hodinová frekvence a f_out je frekvence výstupní.

Maximální hodnota ladícího slova vychází z Nyqustova kritéria. Maximální hodnota přičtení fáze je tedy v tomto kruhovém diagramu 180°, což odpovídá v tomto konkrétním případě M_max = 8. Při M = 8 by sice bylo splněno Nyqustovo kritérium, ale na výstupu by mohl být obdélníkový signál náhodné amplitudy a nebo dokonce konstantní nulová úroveň. Proto platí:

(1.3)

 

V praxi je však třeba volit maximální hodnotu ladícího slova nižší kvůli reálným vlastnostem výstupního rekonstrukčního filtru, respektive jeho omezené strmosti.

Z toho pak vyplývá maximální možná výstupní frekvence:

	(1.4)
V praxi se však používá maximálně třetina nebo čtvrtina hodinové frekvence kvůli již zmíněné omezené strmosti rekonstrukčního filtru.

 

Výstupní signál obvodu přímé digitální syntézy obsahuje veliké množství (teoreticky nekonečně mnoho) nežádoucích harmonických složek. Signál je vytvářen vzorkováním D/A převodníkem, a proto bude obálku vzniklých spektrálních složek tvořit funkce sin(x)/x. Kromě těchto spektrálních čar se ve spektru výstupního signálu objeví množství vyšších harmonických složek od generované frekvence, které vznikají především z důvodu nelinearity D/A převodníku. Všechny vyšší harmonické složky s frekvencí vyšší než je polovina frekvence vzorkovací se objeví jako přenesený obraz v základním pásmu. Vše je patrné z obr. 1.3, na kterém je zjednodušeně zobrazen příklad spektra výstupního signálu při vzorkovací frekvenci 100 MHz a generované frekvenci 30 MHz.

Obr. 1.3 : Příklad spektra výstupního signálu

Přenesené vyšší harmonické do základního pásma nelze potlačit výstupním filtrem (typu dolní propust).

Podrobněji je princip přímé digitální syntézy popsán například v (1).

Před zahájením vlastního návrhu generátoru jsem nejprve konkretizoval a upřesnil následující požadavky, respektive cíle, kterých bych v rámci této práce chtěl dosáhnout nad rámec zadání práce.

·        Dva výstupy

·        Možnost regulace:

o   výstupní frekvence (1 Hz až 40 MHz)

o   vzájemného fázového posuvu (0° až 360°)

o   amplitudy výstupního napětí pro oba kanály samostatně (0 V až 2,55 V)

·        Ovládání přístroje prostřednictvím numerické klávesnice

·        Zobrazení aktuálních informací na LCD displeji

·        Odstup nežádoucích harmonických složek výstupního signálu 60 dB

·        Realizace v podobě plnohodnotného přístroje

 

Obvod přímé digitální syntézy lze realizovat několika způsoby. Volil jsem mezi následujícími třemi možnostmi:

1)     programové řešení ( mikrokontrolér a D/A převodník )

2)     pevná logika ( hradlové pole a D/A převodník )

3)     integrovaný obvod přímé digitální syntézy

Realizace s mikrokontrolérem naráží na požadovanou výstupní frekvenci, při které by musela být taktovací frekvence mikrokontroléru příliš vysoká. Použití pevné logiky by sice umožnilo vyšší pracovní kmitočet, ale její návrh by byl příliš komplikovaný. Proto jsem se rozhodl pro použití integrovaného obvodu DDS.

Na základě průzkumu trhu jsem zjistil, že největší sortiment takovýchto obvodů nabízí firma Analog Devices. A po prostudování několika katalogových listů a konzultaci se zastoupením zmíněného výrobce se mi jako optimální jeví integrovaný obvod AD9958, který obsahuje dva obvody DDS se společným, synchronním vstupem hodinových impulzů.

www.elweb.cz

Integrovaný obvod AD9958 firmy Analog Devices (2) obsahuje dvě jádra DDS, která umožňují nezávislé nastavení frekvence, fázového posuvu a amplitudy pro oba kanály. Řídící obvody obou kanálů jsou taktovány shodným zdrojem hodinové frekvence a jsou tedy vzájemně synchronní. Právě proto je AD9958 vhodný pro tuto aplikaci.

www.elweb.cz

2.3.1.                        Vlastnosti

·        2 synchronní DDS jádra

·        nezávislé nastavení frekvence, fáze a amplitudy obou kanálů

·        přizpůsobené zpoždění změn parametrů výstupních signálů

·        lineární rozmítání frekvence, fáze i amplitudy

·        až šestnácti-úrovňová diskrétní modulace frekvence, fáze i amplitudy

·        sériové řízení po SPI sběrnici

·        dvojité napájecí napětí 1,8 V a 3,3 V

·        možnost synchronizace více integrovaných obvodů

·        integrovaná násobička vstupní hodinové frekvence (4x až 20x)

www.elweb.cz

·        pouzdro 56-Lead LFCSP

V následující tab. 2.1 jsou uvedeny počty bitů jednotlivých částí integrovaného obvodu AD9958.

www.elweb.cz

Tab. 2.1 : Počty bitů částí AD9958

 

 

www.elweb.cz

2.3.2.                        Blokové schéma

Na obr. 2.1 je uvedeno vnitřní blokové schéma integrovaného obvodu AD9958 převzaté z (2). Jsou zde vidět obě jádra přímé digitální syntézy (DDS Core), řízení výstupní amplitudy (AMP), integrované digitálně-analogové převodníky (DAC) a řídící logika (Timing and control logic). Dále se v AD9958 nachází obvody pro generování a úpravu hodinového signálu včetně násobičky frekvence (REF clock multiplier) a obvody pro sériovou komunikaci.

www.elweb.cz

Obr. 2.1 : Blokové schéma AD9958

2.3.3.                        Vybrané parametry

www.elweb.cz

parametr	hodnota
Maximální hodinová frekvence	500 MHz
Maximální výstupní proud D/A převodníků	10 mA
Maximální chyba zesílení	±10 %
Maximální nelinearita	±1 LSB
Oddělení kanálů	72 dB

www.elweb.cz

 

 

www.elweb.cz

Následující obrázek obr. 2.2 zobrazuje blokové schéma celého přístroje tak, jak jsem jej navrhl. Přístroj jsem rozdělil na dvě samostatné části – digitální (horní část blokového schématu) a analogovou (spodní část). Tyto dvě části bude možno navrhovat, sestavovat a testovat samostatně, což zjednoduší celkovou realizaci. Digitální část slouží k řízení integrovaného obvodu AD9958 a také pro komunikaci s uživatelem. Tato část je tvořena mikrokontrolérem, ke kterému je připojen textový LCD displej 2x 16 znaků, Bluetooth modul pro bezdrátové ovládání a také maticová numerická klávesnice se šestnácti tlačítky pro ovládání přístroje.

Obr. 2.2 : Blokové schéma

www.elweb.cz

Analogovou část tvoří především integrovaný obvod přímé digitální syntézy AD9958. Jeho hodinová frekvence je vytvářena externím generátorem. Vstupy modulace jsou opatřeny vstupními přepěťovými ochranami a vstupními zesilovači. Výstupy AD9958 jsou komplementární a vysoko-impedanční. Pro jejich impedanční přizpůsobení na 50 Ω a změnu na jednoduché (nesymetrické) výstupy jsou použity diferenciální zesilovače. Za nimi pak následují rekonstrukční pasivní LC filtry typu dolní propust. Tyto filtry jsou rovněž impedančně přizpůsobeny na 50 Ω. Nakonec je signál napěťově i proudově zesílen výstupními zesilovači a opět přizpůsoben výstupními odpory opět na 50 Ω.

Jednotlivé části blokového schématu budou podrobněji popsány dále.

Celkové schéma přístroje je uvedeno v příloze.

www.elweb.cz

2.5.1.                        DDS

2.5.1.1.        Zapojení AD9958

Integrovaný obvod AD9958 má 56, respektive s chladící ploškou 57 vývodů. Většina z nich je využita pro připojení napájecího napětí nebo zem. Následující tab. 2.2 je převzata z (2) a zobrazuje popis všech pinů. Po prostudování jednotlivých částí katalogového listu jsem ji doplnil o konkrétní využití (zapojení) jednotlivých pinů v této aplikaci.

Tab. 2.2 : Popis funkce a zapojení pinů AD9958

číslo pinu	název pinu	I/O	popis funkce pinu	zapojení
1	SYNC_IN	I	Synchronizace více obvodů AD9958	GND
2	SYNC_OUT	O	Synchronizace více obvodů AD9958	-
3	MASTER_RESET	I	Reset	PIC I/O
4	PWR_DWN_CTL	I	Externí vypnutí	GND
5, 7, 11, 15, 19, 21, 26, 29,	AVDD	I	Napájecí napětí analogové části (1,8V)	analog. +1,8V
30, 31, 33, 35, 36, 37, 39
6, 10, 12, 16, 18, 20, 25	AGND	I	Zem analogové části	GND
45, 55	DVDD	I	Napájecí napětí digitální časti (1,8V)	dig. +1,8V
44, 56	DGND	I	Zem digitální části	GND
8	CH0_IOUT	O	Výstup DA převodníku	1. výstup
9	CH0_IOUT	O	Komplementární výstup DA převodníku	1. výstup kompl.
13	CH1_IOUT	O	Výstup DA převodníku	2. výstup
14	CH1_IOUT	O	Komplementární výstup DA převodníku	2. výstup kompl.
17	DAC_RSET	I	Referenční proud pro oba DA převodníky	R 4,7 kΩ na GND
22	REF_CLK	I	Komplementární vstup hodinového signálu	C 100 nF na GND
23	REF_CLK	I	Vstup hodinového signálu	hodinový signál
24	CLK_MODE_SEL	I	Řídící vstup nastavující typ oscilátoru	GND
27	LOOP_FILTER	I	Externí kompenzace PLL filtru	C 680pF na GND
28, 32, 34, 38	NC	-	Bez vnitřního zapojení	-
40, 41,42,43	P0, P1, P2, P3	I	Datové vstupy	dig.vstupy
46	I/O_UPDATE	I	Přesun dat ze vstupů do vstupních registrů	PIC I/O
47	CS	I	Výběr z více obvodů na společné SPI sběrnici	PIC I/O
48	SCLK	I	Hodinový signál sériové komunikace	PIC I/O
49	DVDD_I/O	I	Napájecí napětí digitální části (3,3V)	dig. 3,3V
50	SDIO_0,	I/O	Datový port sériové komunikace	PIC I/O
51 52, 53	SDIO_1:3	I/O	Digitální porty	1: PIC I/O; 3:GND
54	SYNC_CLK	O	Čtvrtinová frekvence hodinového signálu	-

 

Schéma části zapojení integrovaného obvodu AD9958 je zobrazeno na obr. 2.3. V levé části schématu je vidět generátor hodinové frekvence (viz dále). Rezistory R₅ a R₆ přizpůsobují logické úrovně pro komplementární vstup externího hodinového signálu AD9958, který je oddělen keramickým kondenzátorem C₁. Druhý hodinový vstup je připojen přes keramický kondenzátor C₂ na zem. Sériová kombinace kondenzátoru C₃ a R₇ slouží jako externí kompenzace vnitřního PLL filtru. Rezistor R₉ nastavuje maximální proud D/A převodníků. Rezistory R₁₀₁, R₁₀₂, R₂₀₁ a R₂₀₂ zatěžují proudové výstupy D/A převodníků. Všechny ostatní rezistory uvedené v tomto schématu slouží pro přizpůsobení logických úrovní.

Obr. 2.3 : Schéma části zapojení integrovaného obvodu AD9958

2.5.1.2.        Synchronizace více AD9958

V této aplikaci bude využíván pouze jeden integrovaný obvod AD9958, a proto nebude synchronizace využita. Z toho vyplývá připojení synchronizačního vstupu SYNC_IN na zem a ponechání synchronizačního výstupu SYNC_OUT bez elektrického zapojení.

www.elweb.cz

2.5.1.3.        Zapínání, reset

Integrovaný obvod AD9958 bude po zapnutí přístroje stále v zapnutém režimu. Vzhledem k napájení přístroje ze síťového adaptéru není nutné zabývat se příliš minimalizací proudového odběru. Z toho vyplývá připojení řídícího vstupu PWR_DWN_CTL na zem. Vstup MASTER_RESET je připojen na výstup mikrokontroléru a umožňuje tak programově restartovat DDS. Tím se nastaví veškeré vnitřní registry na výchozí hodnoty.

2.5.1.4.        Hodinový signál

www.elweb.cz

Vzhledem k principu regulace výstupní frekvence v obvodu přímé digitální syntézy, ulehčí návrh volba frekvence hodinového signálu jako celá mocnina dvou (Hz). To umožní snazší řízení a zjednodušení programu mikrokontroléru. Výstupní frekvence v Hz pak bude přímo odpovídat binárnímu číslu určeného částí frekvenčního registru. Klasické krystaly se s takovouto hodnotou frekvence bohužel běžně nevyrábějí. Z tohoto důvodu jsem jako zdroj hodinové frekvence použil programovatelný krystalový oscilátor firmy Epson, konkrétně typ SG8002.

Oscilátory řady SG8002 obsahují krystal, programovatelnou děličku kmitočtu, fázový závěs PLL a paměť PROM. Současně je integrován programovatelý výstupní obvod, který umožňuje zatížit výstup obvody CMOS nebo TTL.

Parametry SG8002JC:

-         napájecí napětí:                                 2,7 ÷ 5 V

-         frekvenční stabilita                            ± 50 ppm

Frekvence hodinového signálu by měla být s rezervou vyšší než dvojnásobek maximální nastavitelné výstupní frekvence. Čím větší bude tato rezerva, respektive čím bude větší frekvenční odstup výstupní frekvence od nežádoucích obrazů ve výstupním frekvenčním spektru, tím budou kladeny menší nároky na strmost a tedy i složitost výstupního filtru.

Integrovaný obvod AD9958 dokáže pracovat s maximální hodinovou frekvencí 500 MHz. Obsahuje rovněž programovatelnou násobičku vstupní hodinové frekvence. Násobičku lze nastavit tak, aby násobila vstupní frekvenci celým číslem v rozsahu 4 ÷ 20. S ohledem na výše uvedené požadavky a možnosti jsem se rozhodl pro použití programovatelného oscilátoru SG8002 s naprogramovanou výstupní frekvencí 2²⁴ Hz, tedy 16 777 216 Hz a nastavení násobičky na 2³, tedy 8-krát.

Výsledná vnitřní hodinová frekvence obvodu AD9958 bude pak:

(2.1)

 

Maximální výstupní frekvence je teoreticky dle vztahu (1.4):

	(2.2)

Vzhledem k omezené strmosti výstupního rekonstrukčního filtru bude maximální výstupní frekvence nižší, konkrétně 40 MHz.

Nejmenší možný ladící krok (nejmenší možná změna) výstupní frekvence AD9958  je:

	(2.3)
Krok nastavení výstupní frekvence generátoru bude 1 Hz. Posledních pět bitů vkládaných mikrokontrolérem do delta registru bude tedy vždy nevyužito (budou zde vždy nuly).

2.5.1.5.        Výstupy

Oba kanály integrovaného obvodu AD9958 mají komplementární proudový výstup D/A převodníků. Dle katalogového listu mají být tyto proudové výstupy (na rozdíl od většiny ostatních DDS obvodů) zakončeny přes primární vinutí VF transformátoru nebo přes rezistory do napájecího napětí analogové části (+1,8 V). Vzhledem k požadované regulaci výstupní frekvence v rozsahu mnoha řádů by nebylo použití VF transformátoru vhodné. Z tohoto důvodu jsem zvolil variantu zakončení proudových výstupů rezistory. Při určení jejich hodnoty jsem vycházel z následujících informací uvedených v katalogovém listu.

-         Maximální proud z jednoho výstupu je limitován hodnotou 15 mA.

-         Při výstupním proudu 15 mA však dochází k nežádoucímu zkreslení a je vhodné nepřesahovat hodnotu 10 mA.

-         Napětí na výstupech se může pohybovat maximálně v intervalu < U_AVDD – U_{OUT_MAX} ; U_AVDD + U_{OUT_MAX} >, kde U_{OUT_MAX} = 0,5 V. (Zde je vhodné dodržet rezervu například 20 %.)

-         Maximální rozsah výstupního proudu lze nastavit volbou hodnoty rezistoru R_SET .

Výstupní proud jsem zvolil:

(2.4)

 

Dle vzorce z katalogového listu pak:

(2.5)

 

Po zaokrouhlení na nejbližší hodnotu v řadě E12:

(2.6)

 

Výpočet hodnot zakončovacích rezistorů R_TRM :

(2.7)

 

Maximální amplituda na výstupech AD9958 bude tedy U_mmAD = 0,8 ∙ 0,5 = 0,4 V.

2.5.1.6.        Komunikace s mikrokontrolérem

Mikrokontrolér řídí obvod přímé digitální syntézy prostřednictvím 4-vodičové sériové sběrnice. Pin SCLK nese hodinový signál sériové komunikace, který je generován řídícím mikrokontrolérem. Pin SDIO_0 je využit pro vlastní sériová data. Po přenosu sériových dat (instrukcí a/nebo hodnot) do AD9958 je vyslán potvrzovací impulz. K tomu slouží pin IO_UPDATE. Díky tomuto potvrzovacímu impulzu jsou vnitřní registry v AD9958 změněny ve stejný okamžik a nepřepisují se v průběhu přenosu. Pin CS slouží k zahájení a ukončení přenosu. Rovněž by umožňoval výběr jednoho z AD9958, pokud by jich bylo na sériové sběrnici připojeno více.

Dále jsou k mikrokontroléru připojeny vstupy MASTER_RESET a SDIO_1. Pinem SDIO_1 jsou ovládány funkce související s lineárním rozmítáním. (Lineární rozmítání přesahuje rozsah této práce, ale je počítáno s jeho možnou budoucí programovou implementací.)

2.5.1.7.        Přizpůsobení logických úrovní

Použitý mikrokontrolér PIC16F877 a rovněž i programovatelný oscilátor SG8002JC jsou napájeny napájecím napětím o hodnotě 5 V a jejich výstupní logické úrovně odpovídají logickým úrovním obvodů TTL. Při logické jedničce mají na výstupu tedy téměř 5 V. Digitální část obvodu AD9958 je však napájena napětím 3,3 V. Proto je potřeba logické úrovně přizpůsobit. Vzhledem k jednostranné komunikaci jsem použil pro toto přizpůsobení odporové děliče napětí – viz obr. 2.4. Případná obousměrná komunikace by byla také možná, protože pro zajištění logické jedničky na vstupu mikrokontroléru stačí napětí o hodnotě 2,4 V.

Obr. 2.4 : Přizpůsobení logických úrovní odporovým děličem napětí

Hodnoty odporů jednotlivých rezistorů odporového děliče napětí by neměly být příliš nízké, aby nedocházelo k proudovému přetížení výstupů mikrokontroléru (případně AD9958). Rovněž nesmí být příliš vysoké, protože komunikace probíhá na relativně vysokých frekvencích. Rozumným kompromisem jsou hodnoty v řádech stovek Ω až jednotek kΩ.

Hodnotu odporu rezistoru R₁ jsem zvolil: R₁ = 1,2 kΩ.

Hodnotu odporu rezistoru R₂ jsem pak spočetl následovně:

                                               

(2.8)

 

 

Z toho pak:

(2.9)

 

Z řady E24 jsem pak vybral hodnotu R₂ = 2,2 kΩ.

2.5.2.                        Diferenciální a výstupní zesilovače

Vzhledem k tomu, že jsou výstupy proudové a mají ústit do napájecího napětí +1,8 V, lze na nich pouze sledovat napětí, ale nelze je proudově dále příliš zatížit. Z výstupů je potřeba také oddělit stejnosměrnou složku. Oba tyto požadavky splňuje zapojení diferenciálního zesilovače s operačním zesilovačem. Schéma diferenciálního zesilovače je uvedeno na obr. 2.5.

Obr. 2.5 : Diferenciální zesilovač

Neinvertující vstupy diferenciálních zesilovačů označené jako U_IN+ budou připojeny k výstupům AD9958 a invertující vstupy označené jako U_IN- budou připojeny ke komplementárním výstupům AD9958. Pro stejné zesílení signálů na neinvertujícím i invertujícím vstupu budou mít rezistory R₁₀₃ a R₁₀₄ shodnou hodnotu odporu (R₁₀₃ = R₁₀₄). To samé platí i pro odpory dvojice rezistorů R₁₀₅ = R₁₀₆.

Zesílení A₁ diferenciálního zesilovače je dáno poměrem odporů rezistorů R₁₀₆/R₁₀₄, respektive R₁₀₅/R₁₀₃ dle následujícího vztahu:

(2.10)

 

           

Výchozí odpor rezistoru R₁₀₃, respektive R₁₀₄ by měl být dostatečně velký, aby nebyly proudové výstupy AD9958 příliš zatíženy, ale zároveň dostatečně malý, aby se příliš neprojevily parazitní kapacity, které by při výstupních frekvencích v řádech desítek MHz mohly způsobit nechtěný útlum signálu. Jako kompromis jsem zvolil hodnotu R₁₀₃ = R₁₀₄ = 1,2 kΩ.

Celkové zesílení diferenciálních a výstupních zesilovačů by mělo být takové, aby byla maximální amplituda výstupních signálů U_mmOUT rovna 2,55 V při zátěži 50 Ω, respektive 10,2 V špička-špička bez zátěže.

Jak již bylo uvedeno výše, maximální amplituda na výstupech AD9958 U_mmAD bude 0,4 V. Celkové zesílení bude tedy:

(2.11)

 

                       

 

Na poměru zesílení diferencíálních zesilovačů A₁ a výstupních zesilovačů A₂ by v ideálním případě nezáleželo, ale reálné operační zesilovače mají různé vlastnosti při různém výsledném zesílení. Z tohoto důvodu by měla být zesílení A₁ a A₂ přibližně stejná. Použité operační zesilovače (viz dále) mají nejlepší vlastnosti přibližně v rozsahu výsledných zesílení 2 ÷ 3. Pro přesně stejná zesílení (A₁ = A₂) platí:

(2.12)

Z toho pak:

(2.13)

 

Nejbližší hodnota v běžně dostupné řadě E24 je 3 kΩ.

2.5.2.1.        Výstupní zesilovače

Výstupní zesilovače slouží k napěťovému i proudovému zesílení výstupního signálu za výstupními LC filtry. Jedná se o operační zesilovače v neinvertujícím zapojení. Jeden z těchto zesilovačů je uveden na obr. 2.6. Zesílení výstupních zesilovačů je dle rovnice (2.12) A₂ = 2,525. Odpor rezistoru R₁₀₉ jsem zvolil: R₁₀₉ = 1,2 kΩ. Z toho pak:

(2.14)

 

Nejbližší hodnota v řadě je: R₁₁₀ = 1,8 kΩ.

Rezistor R₁₀₈ slouží jako symetrické zakončení výstupního LC filtru (viz dále) R₁₀₈ = 50 Ω.

Rezistor R₁₁₁ přizpůsobuje výstup na 50 Ω. R₁₁₁ = 50 Ω.

Obr. 2.6 : Výstupní zesilovač

Maximální nastavitelná výstupní frekvence se bude pohybovat v řádech desítek MHz, výstupní amplituda v řádech jednotek voltů a výstupní proudy při impedančním přizpůsobení na 50 Ω budou dosahovat hodnot desítek mA. Z těchto důvodů je nutné volit speciální operační zesilovače. Svými parametry vyhovují například operační zesilovače určené pro xDSL technologie. Z nepříliš velikého výběru takovýchto operačních zesilovačů jsem dle parametrických tabulek a katalogových listů vybral integrovaný obvod THS3091 od Texas Instruments.

2.5.2.2.        Vlastnosti THS3091

Vlastnosti obvodu THS3091 jsou převzaty z katalogového listu (3).

-         Nízké zkreslení

o   druhá harmonická složka – 66 dBc (při 10 MHz a zátěži 100 Ω)

o   třetí harmonická složka – 74 dBc (při 10 MHz a zátěži 100 Ω)

-         Nízký šum

o   neinvertující proudový šum:  14 pA.Hz^-1/2

o   invertující proudový šum:      17 pA.Hz^-1/2

o   napěťový šum:                       2 nV.Hz^-1/2

-         Šířka pásma                           210 MHz (při zesílení A = 2 a zátěži R_L = 100 Ω)

-         Rychlost přeběhu                               7300 V.µs^-1

-         Rozsah  napájecího napětí                 ±5 V ÷ ±15 V

 

2.5.3.                        Výstupní filtry

2.5.3.1.        Aktivní nebo pasivní ?

Nejprve jsem zvažoval použití aktivních filtrů. Respektive jsem hledal důvod, proč by aktivní filtry nebylo možné použít, a proč se ve spojení s přímou digitální syntézou ani běžně nepoužívají. Odpověď na tuto otázku je například v (4). Zde je uváděna dosavadní praktická hranice mezní frekvence ARC filtru přibližně 50 MHz. Píše se zde však také, že při mezních kmitočtech nad 1 MHz vznikají značné problémy s projevy reálných vlastností použitých součástek. Tyto problémy prý nastávají i při použití moderních operačních zesilovačů s tranzitními kmitočty v řádu stovek MHz. Mezní kmitočet zde použitého filtru by měl být 40 MHz. Proto bude vhodnější volit pasivní LC filtry.

2.5.3.2.        Požadavky

Výstupní filtry slouží pro filtraci nežádoucích harmonických složek ve výsledném výstupním signálu obvodu přímé digitální syntézy. Při nastavení výstupní frekvence na maximální hodnotu f_out = 40 MHz se ve frekvenčním spektru výstupního signálu objeví nejbližší obraz (nežádoucí harmonická složka) na frekvenci:

(2.15)

 

 Filtry musejí mít především dostatečnou strmost, aby dostatečně potlačily tento nežádoucí obraz. Vzhledem k parametrům ostatních součástek (především operačních zesilovačů a obvodu přímé digitální syntézy) lze považovat za minimální dostatečný útlum hodnotu 60 dB. V propustném pásmu by mělo být v ideálním případě nulové zvlnění přenosové funkce, respektive nulový útlum. Pro návrh filtru jsem zvolil maximální útlum v propustném pásmu 0,1 dB.

Generátor bude mít dva výstupy s nastavitelným vzájemným fázovým posuvem. V ideálním případě by filtry tedy měly mít nulový fázový posuv. To je v praxi samozřejmě nemožné. Zde však záleží jen na relativním fázovém posuvu mezi dvěma výstupními signály, nikoli na absolutním. Bude tedy stačit, když budou mít oba filtry stejný průběh fázového posuvu v závislosti na frekvenci. To je ovšem také prakticky nemožné kvůli rozptylu hodnot použitých součástek, respektive jejich toleranci.

Typ filtrů jsem vybíral s ohledem na jejich složitost při splnění požadované strmosti dané výše uvedenými požadavky a s ohledem na jejich citlivost změny fázového posuvu při změně hodnot použitých součástek. V aplikačních poznámkách firmy Analog Devices (5) doporučují použití filtru typu Cauer.

Pro návrh filtrů jsem použil návrhový systém Syntfil (6), ve kterém jsem rovněž provedl jednoduchou toleranční analýzu. Dále jsem postupoval dle (4) a (7).

2.5.3.3.        Toleranční schéma

Toleranční schéma dolní propusti vychází z výše uvedených požadavků a je zobrazeno na obr. 2.7.

Obr. 2.7 : Toleranční schéma výstupních filtrů

Filtr by bylo možné realizovat různými aproximacemi. Následující tab. 2.3 uvádí jejich seznam včetně výsledného stupně filtru a nové hodnoty a_s. Tato tabulka vychází z tabulky generované internetovou aplikací Syntfil (6).

Tab. 2.3 : Srovnání aproximací

aproximace	stupeň	nová hodnota as (dB)
Butterworth	11	65.5
Chebyshev	7	68.9
Inverzní Chebyshev A	7	68.9
Cauer A	5	66.9

Vzhledem k velikému rozdílu v řádech filtrů jsem se nakonec rozhodl pro použití aproximace Cauer A. Výsledné zapojení bude podstatně jednodušší než například v případě aproximace Butterworth a tím bude i méně náchylné na rozptyl hodnot použitých součástek.

Diferenciální zesilovač přizpůsobuje impedanci na 50 Ω. Výstupní filtry budou tedy rovněž přizpůsobeny na této impedanci se symetrickým zakončením.

V aplikačních poznámkách firmy Analog Devices (5) jsou uvedeny praktické testy několika typů filtrů s různým fyzickým rozmístěním jednotlivých součástek. Z těchto testů vyplývá, že je výhodné rozdělit každý kondenzátor, který je připojen k zemi, na kombinaci dvou paralelně zapojených kondenzátorů s poloviční hodnotou kapacity. Kondenzátory takovéto dvojce pak budou umístěny „proti sobě“.

Výsledné schéma výstupního filtru je na obr. 2.8. Značení součástek obvodů připojených k prvnímu výstupu AD9958 pro přehlednost začíná číslem 101, k druhému pak 201.

Obr. 2.8 : Výstupní filtr

Hodnoty součástek byly vypočteny opět internetovou aplikací Syntfil (6) a jsou uvedeny v

Tab. 2.4 2.4. V této tabulce je rovněž uvedena použitá hodnota, respektive nejbližší hodnota v řadě nebo paralelní kombinace dvou kondenzátorů.

 

Tab. 2.4 : Hodnoty součástek použitých ve výstupních filtrech

součástka	vypočtená hodnota	použitá nominální hodnota
C101	88.5 pF	2x 47 pF
C102	4.94 pF	4,7 pF
C103	152 pF	2x 75 pF
C104	9,19 pF	8,2 pF
C105	144 pF	2x 75 pF
L101	264 nH	270 nH
L102	272 nH	270 nH

 

Vypočtené hodnoty jsem přepsal použitými nominálními hodnotami a provedl analýzu struktury. Následující graf (obr. 2.9) zobrazuje aproximaci a analýzu LC filtru.

Obr. 2.9 : Aproximace a analýza LC filtru

Analýza LC filtru nepočítá s rozptylem hodnot použitých součástek vlivem jejich tolerance.

2.5.4.                        Výstupní relé

Při nastavení nulové výstupní frekvence se na výstupech výstupních zesilovačů objeví stejnosměrná složka, a proto jsem na výstupy umístil vysokofrekvenční relé, které při tomto nastavení výstup odpojí. Relé budou sloužit také k odpojení výstupů uživatelem.

Obr. 2.10 : Výstupní relé a jeho řízení

Na obr. 2.10 je uvedeno zapojení výstupních relé a jejich řízení pomocí NPN tranzistoru v zapojení se společným emitorem. RC filtr na bázi tranzistoru zabraňuje průniku digitálního rušení do analogové části. Dioda D₁₀₁ chrání tranzistor před napěťovou špičkou vzniklou při spínání induktivní zátěže.

2.5.5.                        Vstupy modulace

Vstupy integrovaného obvodu AD9958 P0, P1, P2 a P3 jsou určeny pro diskrétní modulaci frekvence, fázového posuvu a nebo amplitudy výstupního signálu. Diskrétní modulace přesahuje rozsah této práce, ale vzhledem k tomu, že ji AD9958 umožňuje, rozhodl jsem se připravit alespoň hardwarovou část tak, aby byla možná její pozdější programová implementace.

Pro připojení externích signálů diskrétní modulace je použit DIN konektor. K tomuto konektoru jsou připojeny přepěťové ochrany tvořené rezistory R1 až R4 a diodami D1 až D4 vždy po dvou v jednom pouzdře. Následuje neinvertující budič 7407 (8), který zajišťuje správné rozpoznání vstupních úrovní odpovídajících logickým obvodům TTL a proudové posílení signálu. Dále jsou na výstupech těchto budičů odporové děliče napětí pro přizpůsobení logických úrovní, které již ve schématu nejsou pro zjednodušení zakresleny. Schéma části vstupů modulace je zobrazeno na obr. 2.11.

Obr. 2.11 : Vstupy pro diskrétní modulaci

2.5.6.                        Napájecí zdroje

Celkové zapojení napájecích zdrojů je na obr. 2.12.

2.5.6.1.        Požadovaná napájecí napětí

V celém zapojení je potřeba několik následujících úrovní napájecího napětí.

·        +1,8 V pro analogovou část AD9958

·        +1,8 V pro digitální část AD9958

·        +3,3 V pro řídící část AD9958

·        +5 V pro krystalový oscilátor a budiče 7407

·        +5 V pro digitální část (mikrokontrolér, LCD a Bluetooth modul)

·        +9 V pro operační zesilovače

·        -9 V pro operační zesilovače

2.5.6.2.        Usměrňovač, filtrační kondenzátory

Napájení přístroje jsem se rozhodl realizovat běžně dostupným síťovým adaptérem 9 V AC, 1 A. Střídavé napětí umožní snadné vytvoření záporného napájecího napětí pro operační zesilovače. Díky externímu adaptéru nebude v přístroji síťové napájecí napětí, což zvýší výslednou bezpečnost.

Obr. 2.12 : Napájecí zdroje

Napájecí vstup jsem vyřešil univerzálně, aby zde byla možnost připojit i symetrické napájecí napětí. V případě připojení střídavého napětí (například z výše zmíněného síťového adaptéru) se vstupy U+ a U- propojí. Značení součástek napájecí části začíná pro přehlednost číslem 301. Na vstupu pro napájení jsou zapojeny proudové polymerové vratné pojistky (PolySwitch) PS₃₀₁ a PS₃₀₂. Za nimi následuje jednocestné usměrnění dvěma diodami D₃₀₁ a D₃₀₂ a filtrační kapacity C₃₀₁, C₃₀₂ a C₃₀₃. Diody jsem volil běžné usměrňující s dostatečně velikým I_FAV, konkrétně typ 1N4007. Kapacitu filtračních kondenzátorů jsem stanovil následovně:

Napětí na filtračních kondenzátorech kladné napájecí větvě bude bez zátěže:

(2.16)

Integrované stabilizátory 7809 (7909) potřebují pro svou správnou funkci úbytek napětí mezi vstupem a výstupem alespoň 2 V. Potřebují na svém vstupu tedy alespoň 9 + 2 = 11 V (-11 V).

Napětí na filtračních kondenzátorech by tedy ani při maximálním možném proudovém zatížení nemělo klesnout pod 11 V. Z toho vyplývá maximální možné zvlnění v procentech:

(2.17)

 

Maximální proudový odběr z kladné napájecí větve předpokládám s rezervou I_m+ = 250 mA, ze záporné přibližně I_m- = 100 mA.

Kapacity filtračních kondenzátorů jsem stanovil dle následujícího vztahu:

(2.18)

 

(2.19)

 

Vzhledem k toleranci běžných elektrolytických kondenzátorů ±20 %, jejich možnému poklesu kapacity a toleranci síťového napětí je vhodné volit kapacitu ještě o několik desítek procent vyšší. Pro kladnou napájecí větev jsem tedy zvolil C_F+ = 2 mF a pro zápornou napájecí větev C_F- = 1 mF. Kapacita C_F+ je realizována paralelní kombinací kondenzátorů C₃₀₁ a C₃₀₂. Kapacita C_F- pak kondenzátorem C₃₀₃.

2.5.6.3.        Stabilizátory

Nejprve jsem chtěl realizovat všechna napájecí napětí tří-vývodovými stabilizátory s pevným výstupním napětím. Stabilizátory s výstupním napětím +1,8 V a 3,3 V se sice běžně vyrábějí, ale jsou obtížně dostupné. Proto jsem se rozhodl pro použití běžně dostupného regulovatelného stabilizátoru napětí LM317 (9). Zde je zapojen v nejjednodušším možném zapojení. Vzhledem k tomu, že na výstupu LM317 nebudou připojeny žádné veliké kapacitní zátěže, není třeba používat externí ochranné diody. Rezistory R₃₀₁ a R₃₀₂ u stabilizátoru IC₃₀₄ určují jeho výstupní napětí, které má být 1,8 V. Při určení hodnot odporů těchto rezistorů jsem použil vzorec uvedený v katalogových listech obvodu LM317 (9).

(2.20)

www.elweb.cz

 

Proud tekoucí vývodem adj (I_adj ) lze zanedbat. Doporučená hodnota odporu rezistoru R₃₀₁ je 240 Ω. Použil jsem tedy tuto hodnotu. Odpor rezistoru R₃₀₂ jsem pak vypočetl z výše uvedeného vztahu.

(2.21)

 

Z řady hodnot E24 jsem pak vybral nejbližší nižší hodnotu: R₃₀₂ = 100 Ω.

Výpočet hodnot odporů rezistorů příslušejících ke stabilizátorům IC₃₀₇ je shodný: R₃₀₅ = R₃₀₁ = 240 Ω, R₃₀₆ = R₃₀₂ = 100 Ω.

Odpory rezistorů příslušejících ke stabilizátoru IC₃₀₃ s výstupním napětím 3,3 V jsou následující:

R₃₀₃ = R₃₀₁ = 240 Ω

(2.22)

 

Z řady hodnot E24 jsem pak vybral nejbližší nižší hodnotu: R₃₀₄ = 390 Ω.

2.6.1.                        Řídící mikrokontrolér

Při výběru vhodného řídícího mikrokontroléru jsem zohlednil především své dosavadní zkušenosti s produkty firmy Microchip. Pro tuto aplikaci bude zcela jistě postačovat osmibitový. Budu tedy vybírat z řad PIC16F a PIC18F.

Následující tab. 2.5 uvádí seznam součástí propojených s mikrokontrolérem a počet pinů, respektive drátů, kterými by měly být tyto součásti propojeny.

Tab. 2.5 : Seznam součástí propojených s mikrokontrolérem

 

Celkový potřebný počet vstupně-výstupních pinů mikrokontroléru je tedy 31. Volil jsem tedy mezi 40-ti pinovými mikrokontroléry, které mají 33 takovýchto pinů. Nakonec jsem se rozhodl pro PIC16F877 (10), který se mi jeví jako optimální. Tyto mikrokontroléry mají velmi dobrou vzájemnou kompatibilitu, takže jej bude možné v případě budoucí potřeby snadno vyměnit bez úpravy hardware.

Hodinový signál pro mikrokontrolér tvoří 20 MHz externí krystal. Programování bude probíhat přímo v aplikaci přes rozhraní ICSP. Následující tab. 2.6 uvádí zapojení všech vývodů mikrokontroléru v této aplikaci.

Celkové schéma digitální části je uvedeno v příloze.

 

Tab. 2.6 : Zapojení pinů mikrokontroléru

 

Klávesnice je připojena na porty B, protože PIC16F877 umožňuje generování přerušení při změně logické úrovně právě na pinech PB,3 až PB,7. Toho lze využít pro snadné zjištění stisku tlačítka. PIC16F877 rovněž obsahuje integrované rozhraní USART, ke kterému bude přes porty PC,6 a PC,7 připojen Bluetooth modul.

Ostatní piny jsou vzájemně záměnné a jejich propojení s ostatními součástmi jsem přizpůsobil rozmístění součástek na desce plošných spojů, respektive co nejjednoduššímu návrhu této desky.

2.6.2.                        LCD displej

LCD displej jsem zvolil takový, aby na něm mohly být přehledně zobrazeny všechny potřebné informace. Z obr. 2.13 je patrné, že postačí textový displej 2x 16 znaků. LCD displej je řízen standardním obvodem HD44780 (11).

 

Obr. 2.13 : Příklad zobrazení informací na LCD displeji

Provedení displeje jsem zvolil modré inverzní s bílým podsvícením, které je lépe čitelné než běžné šedozelené.

2.6.3.                        Klávesnice

K ovládání přístroje bude sloužit numerická klávesnice. Vzhledem k omezenému počtu pinů mikrokontroléru bude vhodné použít maticovou klávesnici. Takovéto klávesnice se běžně vyrábějí 12-ti tlačítkové (3x4) a 16-ti tlačítkové (4x4). Kromě čísel pro zadávání hodnot je potřeba několik dalších tlačítek pro volbu, který z parametrů výstupních signálů má být právě editován, případně i pro další funkce. Proto jsem nakonec zvolil druhý z výše uvedených typů, tedy 16-ti tlačítkovou maticovou klávesnici, konkrétně 16KEY od firmy Velleman.

2.6.4.                        Bluetooth

Přístroj bude možné v budoucnu ovládat prostřednictvím bezdrátového rozhraní Bluetooth z osobního počítače, notebooku nebo PDA. Pro tento účel jsem použil průmyslový Bluetooth modul OEMSPA_311 firmy ConnectBlue (12).

Schéma

www.elweb.cz

Jak již bylo uvedeno výše, zařízení je rozděleno na dvě části – analogovou a digitální. Tyto části budou realizovány na dvou samostatných deskách plošných spojů.

Obě desky jsem navrhoval v programu CadSoft Eagle verze 4.16. Postupoval jsem dle pravidel a principů návrhu uvedených v (13). Pro tuto aplikaci je nezbytné použití rozlité měděné plochy vodivě spojené se zemí. Proto jsou obě desky realizovány jako dvojstranné s prokovy.

Obě desky jsou vzájemně propojeny plochým kabelem upevněným do samořezných konektorů určených pro přímé osazení.

3.1.1.                        Digitální část

Desku plošných spojů digitální části jsem se rozhodl umístit přímo pod LCD displej, aby tyto dva díly nemusely být propojeny plochým kabelem, ale přímo konektorem. Ploché kabely mají totiž běžně poloviční rozteč (1,27 mm) oproti rozteči vývodů LCD displeje (2,54 mm), což by konstrukci zbytečně komplikovalo.

Vzhledem k umístění desky plošných spojů digitální části přímo pod LCD displejem a i díky poměrně malému počtu součástek, které obsahuje, jsem zvolil rozměry této desky shodné s rozměry modulu LCD displeje.

Mikrokontrolér jsem použil z důvodů možnosti umístění do patice (a tím i snadné výměně) v širokém pouzdru PDIP40.

Při návrhu desky jsem využíval možnosti záměny vstupně-výstupních pinů mikrokontroléru v jeho programu. Tím se nejen návrh, ale především i výsledná deska značně zjednodušily.

Průmyslový Bluetooth modul je umístěn na okraji desky tak, aby se před jeho integrovanou anténou nenacházely žádné spoje ani elektronické součástky.

3.1.2.                        Analogová část

Druhou desku plošných spojů v této práci nazývám jako „analogová část“, přestože je tvořena nejen analogovými, ale analogově-digitálními a digitálními obvody. Obě dvě strany této desky jsou pokryty rozlitou zemí (měděnou plochou vodivě spojenou se zemí). Signálové spoje jsou vedeny prakticky jen ze strany spojů tak, aby rozlitá zem ze strany součástek nebyla příliš přerušována. Deska je dále rozdělena na digitální a analogovou část a tyto dvě části jsou odděleny tzv. izolačním příkopem. Tento izolační příkop je přemostěn spoji jen v těsné blízkosti integrovaného obvodu přímé digitální syntézy. To platí i pro propojení digitální a analogové země. Rozlitá zem je mezi oběma stranami desky propojována pomocí prokovů. Po obvodu celé desky je z obou stran jen rozlitá zem kvůli omezení vyzařování a indukci rušení.

Signálové cesty obou výstupů DDS jsou vedeny tak, aby jejich celková délka od integrovaného obvodu AD9958 až po výstupní konektory byla shodná.

Při rozmístění součástek výstupních filtrů jsem postupoval především dle aplikačních poznámek Analog Devices (5). Cívky jsou navzájem pootočeny o 90° tak, aby byla minimalizována jejich vzájemná indukce. Použil jsem speciální vzduchové provedení určené pro vysokofrekvenční techniku v pouzdru SMD velikosti 0805. Všechny kondenzátory ve výstupních filtrech, které jsou připojeny k zemi, jsou rozděleny na kombinaci dvou paralelně zapojených kondenzátorů s poloviční hodnotou kapacity. Kondenzátory takovéto dvojice jsou pak umístěny „proti sobě“.

Po celé desce je umístěno množství keramických kondenzátorů o hodnotě 47 nF pro blokaci napájecích napětí.

Většina použitých součástek je v provedení pro povrchovou montáž (SMD). Všechny součástky včetně zbylých THT součástek jsou osazeny pouze z jedné strany desky plošných spojů.

 

Program mikrokontroléru jsem vytvořil v assembleru ve vývojovém prostředí MPLAB IDE firmy Microchip. Program obsahuje celkově přibližně 2500 instrukcí.

3.2.1.                        LCD a klávesnice

Řízení LCD displeje probíhá paralelně a jednosměrně. Všem dvaatřiceti znakům displeje odpovídá 32 paměťových registrů RAM v mikrokontroléru. Znaky jsou tedy upravovány nejprve v RAM a následně jsou překresleny na LCD displej všechny současně.

Šestnácti-tlačítková klávesnice je připojena maticově. Na všechny její řádky je nejprve nastavena logická 1. Signály ze sloupců jsou připojeny na porty PB,4 až PB,7 a při stisku libovolného tlačítka generují přerušení běhu programu mikrokontroléru. Při přerušení je pomocí změn logických úrovních na portech PB,0 až PB,3 připojených na řádky maticové klávesnice zjištěno, které tlačítko bylo stisknuto.

3.2.2.                        Řízení AD9958

Mikrokontrolér řídí integrovaný obvod přímé digitální syntézy prostřednictvím sériové sběrnice, nastavuje tedy především delta registr v obvodu AD9958 na hodnotu odpovídající nastavené výstupní frekvenci, dále také registry řídící relativní fázový posuv a amplitudu obou kanálů. Hodnota výstupní frekvence je napsána na LCD pomocí numerické klávesnice. Sedmi dekadickým číslicím zobrazeným na LCD displeji, odpovídá sedm registrů paměti RAM v mikrokontroléru. Tyto číslice reprezentují hodnotu výstupní frekvence v Hz. Program se po každé změně tohoto čísla postará o skrytí bezvýznamných nul. Při každé změně program rovněž převede číslo z dekadické soustavy do soustavy dvojkové a upraví jej. Pak toto číslo ve dvojkové soustavě uloží po sériovém vedení do obvodu AD9958. Řízení amplitud obou signálů a vzájemného fázového posuvu probíhá obdobným způsobem.

Amplituda výstupních signálů je nastavována přímo v AD9958 digitálně, tedy ještě před D/A převodníky. Jistou daní za takto jednoduché řešení je to, že při nastavení menších amplitud dojde ke zhoršení spektrální čistoty výstupního signálu. Tento problém by bylo možné eliminovat použitím přepínatelných atenuátorů.

3.2.3.                        Bluetooth

Průmyslový Bluetooth modul je připojen na USART rozhraní mikrokontroléru. Jakákoli přijímaná data prostřednictvím Bluetooth vyvolají přerušení v běhu programu mikrokontroléru. Ten je pak po autorizaci bezdrátového zařízení (PC, PDA, mobilní telefon...) připraven pro příjem dat. Data mají velmi jednoduchý formát. Přenáší se pouze informace o výstupní frekvenci, fázovém posuvu a amplitudách výstupních signálů.

Vše jsem navrhoval tak, aby bylo možné sestavený generátor snadno vestavět do přístrojové krabice. Použil jsem plechovou hliníkovou krabici firmy Boss, kterou jsem nechal zakázkově upravit. Jednalo se především o vyříznutí otvorů v čelním panelu CNC frézou a vytvoření gravírovaných popisků.

Obr. 3.1 : Rozmístění otvorů v čelním panelu

Na obr. 3.1 je vidět rozmístění otvorů v čelním panelu. Vlevo je umístěn hlavní vypínač. Uprostřed pak LCD displej a pod ním oba výstupní BNC konektory a vstupní konektor pro externí diskrétní modulaci. V pravé části čelního panelu je umístěna numerická klávesnice.

Na obr. 3.2 je fotografie s popisem hlavních částí obou osazených desek plošných spojů umístěných do přístrojové krabice.

Obr. 3.2 : Osazené desky plošných spojů

Na obr. 3.3 je fotografie čelního panelu hotového přístroje.

 

Obr. 3.3 : Čelní panel hotového přístroje

 

 

Ovládání je velmi jednoduché a intuitivní. Uživatel pouze jedním ze čtyř tlačítek v pravé části klávesnice (f, φ,U_m1,U_m2) zvolí, která hodnota má být editována a následně na numerické klávesnici napíše hodnotu. Měnit lze frekvence, fázový posuv a zvlášť amplitudy obou výstupních signálů. Výstupní signál se mění již v průběhu zadávání hodnoty a zadanou hodnotu není potřeba nijak potvrzovat.

 

Při měření výstupních signálů generátoru jsem použil následující přístroje:

-         Spektrální analyzátor (Rohde & Schwarz FSP Spectrum Analyzer 9 kHz ÷ 3 GHz)

-         Osciloskop (Agilent Technologies DSO 6032A 300 MHz)

-         Osciloskop (Metrix OX803B 40 MHz)

-         Multimetr (Metex P-10)

Pomocí výše uvedeného spektrálního analyzátoru jsem změřil úrovně výkonu prvních pěti harmonických složek výstupního signálu pro frekvenci 100 kHz a pak od 2 MHz do 40 MHz s krokem 2 MHz. Naměřené výsledky jsou zobrazeny v podobě grafu na obr. 4.1.

Obr. 4.1 : Úrovně výstupního výkonu harmonických složek

Z grafu je vidět pokles výkonu 1. harmonické složky na vyšších frekvencích a rovněž poměrně výrazná druhá a třetí harmonická složka.

Při vyšších výstupních frekvencích (přibližně od 28 MHz) byly ve frekvenčním spektru při měření patrné další nežádoucí spektrální čáry, které nejsou zahrnuty na obr. 4.1. Jedná se o vyšší harmonické složky od generované frekvence přenesené do základního pásma, přičemž některé z nich nelze potlačit výstupními filtry. Příklad takovéto situace je patrný na obr. 4.2.

Obr. 4.2 : Výsledek měření spektrálním analyzátorem při výstupní frekvenci 40,2 MHz

První značkou (marker) je označena 1. harmonická na frekvenci f₁ = 40,2 MHz. Vyšší harmonické frekvence (80,4 MHz; 120,6 MHz atd.) budou sice nad mezní frekvencí výstupního filtru a tudíž potlačeny, ale ve frekvenčním spektru se objeví jako přenesené do základního pásma. Dle teoretických výpočtů by se měla v základním pásmu objevit druhá harmonická složka na frekvenci:

(4.1)

www.elweb.cz

 

Tato frekvence je také relativně daleko za mezním kmitočtem výstupního filtru a proto na obr. 4.2 není patrná. Třetí harmonická se do základního pásma přesune na frekvenci:

(4.2)

 

Tato frekvence je již v propustném pásmu výstupního filtru, na obr. 4.2 se zobrazila a je označena druhou značkou (marker). Přestože její vypočtená předpokládaná frekvence byla 13,6 MHz, byla naměřena na frekvenci 40,2 – 27,4 = 12,8 MHz. Je to zřejmě způsobeno chybou měření vzniklou nastavením příliš velkého frekvenčního rozsahu (SPAN) na spektrálním analyzátoru. Díky tomu je ale však vidět, že jsou další nepřenesené vyšší harmonické spolehlivě potlačeny výstupním filtrem.

Obdobná situace nastává při výstupní frekvenci f₁ = 30 MHz. Toto měření je na obr. 4.3. Zde jsou vidět kromě první harmonické i další dvě přenesené vyšší harmonické složky, konkrétně třetí na frekvenci 42,6 MHz a čtvrtá na frekvenci 17,4 MHz. V tomto případě lze opět analogicky spočítat teoretické hodnoty frekvence přenesené třetí harmonické složky:

(4.3)

 

a teoretickou hodnotu frekvence přenesené čtvrté harmonické:

(4.4)

 

I zde jsou patrné jisté rozdíly mezi teoretickými výpočty a naměřenými výsledky.

Obr. 4.3 : Výsledek měření spektrálním analyzátorem při výstupní frekvenci 30 MHz

Zajímavé je z hlediska principu a vlastností přímé digitální syntézy nastavení výstupní frekvence do těsné blízkosti Nyqustova kritéria tedy do blízkosti poloviny vzorkovací frekvence. Přestože je generátor navržen pro maximální výstupní frekvenci 40 MHz, upravil jsem program mikrokontroléru pro účely měření tak, aby bylo možné nastavit výstupní frekvenci i vyšší.

Nastavil jsem tedy výstupní frekvenci 60 MHz a provedl další měření zobrazené na obr. 4.4. První harmonická složka se nachází již za mezní frekvencí výstupního filtru a je tedy značně utlumena – přibližně o 30 dB. Zde stojí za zmínění srovnání praktického měření s analýzou výstupního filtru z obr. 2.9, kde útlum na frekvenci 60 MHz vychází rovněž přibližně 30 dB.

Obr. 4.4 : Výsledek měření spektrálním analyzátorem při výstupní frekvenci 60 MHz

Dále je zde vidět hned několik nežádoucích harmonických složek. Druhou značkou (marker) je označena přenesená třetí harmonická na frekvenci:

(4.5)

 

Jedná se o reálný signál, a proto je frekvenční spektrum symetrické dle svislé osy. Z toho vyplývá použití absolutních hodnot ve výše uvedeném vztahu (4.5). Tato teoretická hodnota přesně odpovídá hodnotě naměřené (60 - 14,2 = 45,8 MHz).

Třetí značka (marker) přísluší obrazu na frekvenci:

(4.6)

 

Opět se vypočtená hodnota shoduje s naměřenou frekvencí (60 + 14,2 = 74,2 MHz)

Pod čtvrtou značkou je přenesená druhá harmonická složka na frekvenci:

(4.7)

 

Naměřena byla na frekvenci téměř shodné (60 – 46 = 14 MHz).

Dále bylo provedeno měření vzájemného chybového fázového posuvu obou kanálů při nastaveném nulovém vzájemném fázovém posuvu. K tomuto měření byl použit výše uvedený digitální osciloskop. Výsledky měření jsou zobrazeny v podobě grafu na obr. 4.5.

V době měření probíhal experiment s výstupními filtry a hodnoty kondenzátorů C₁₀₂ a C₁₀₄ (viz obr. 2.8) byly u prvního a druhého kanálu odlišné, což toto měření bohužel znehodnocuje. Je velmi pravděpodobné, že by bylo při použití shodných filtrů dosaženo podstatně lepších výsledků. Měření jsem z časových důvodů již nemohl opakovat. I tak byl naměřený fázový posuv až do frekvence 1 MHz menší než 1°.

Obr. 4.5 : Výsledky měření chybového fázového posuvu

 

Podařilo se navrhnout a vytvořit plnohodnotný laboratorní přístroj, který lze používat jako zdroj testovacího signálu při mnoha laboratorních měřeních. Jeho výjimečnost oproti běžně používaným generátorům spočívá v možnosti nastavení vzájemného fázového posuvu dvou výstupních harmonických signálů. Přístroj je připraven pro programovou implementaci diskrétní modulace fáze, frekvence i amplitudy externím signálem a také pro bezdrátové ovládání prostřednictvím průmyslového Bluetooth.

V průběhu práce jsem se podrobněji seznámil s mnoha obory analogové, analogově-digitální i digitální techniky. Prakticky jsem aplikoval návrhy obvodových řešení jednotlivých celků, jako jsou napájecí zdroje, LC filtry, zesilovače, obvody mikrokontrolérové techniky a pevné logiky a další. Navrhl jsem desky plošných spojů i celkovou realizaci finálního produktu, který jsem následně úspěšně sestavil.

Výsledky měření prokázaly, že je navržený a sestavený generátor plně funkční v celém pracovním rozsahu. Výstupní frekvenci lze nastavit v rozsahu 1 Hz až 40 MHz s krokem 1 Hz, vzájemný fázový posuv v rozsahu 0 až 359° s krokem 1° a amplitudy výstupních signálů v rozsahu 0 V až 2,55 V s krokem 0,01 V. Odstup (nepřenesených) vyšších harmonických složek byl v celém frekvenčním rozsahu lepší než 45 dB. Vzhledem k parametrům použitých součástek a dodržení nejen pravidel a principů návrhu, ale i mnoha doporučení výrobců, jsem očekával minimálně o deset dB lepší spektrální čistotu výstupního signálu. Pro její zlepšení by bylo potřeba opakovat měření jednotlivých bloků generátoru, dohledat nejslabší článek a provést jeho optimalizaci a případně i zvýšit rozdíl hodinové a maximální generované frekvence. Pokles amplitudy výstupního signálu při vyšších frekvencích a rovněž fázový posuv výstupních filtrů by bylo možné dále kompenzovat programově korekční tabulkou.

 

1. Skalický, P. Číslicové systémy v radiotechnice. 1. vydání. Praha : Vydavatelství ČVUT, 2004. ISBN 80-01-02854-2.

2. Analog Devices, Inc. AD9958 2-Channel 500 MSPS DDS with 10-Bit DACs. Analog Devices. [Online] 2005. http://www.analog.com.

3. Texas Instruments Incorporated. THS3091 High Voltage Low Distortion Current-Feedback OP Amps (Rev. F). TI. [Online] 2003-2007.

4. Hájek, K., Sedlák, J. Kmitočtové filtry. Praha : BEN - technická literatura, 2002. ISBN 80-7300-023-7.

5. Brandon, D. a Gentile, K. AN-837 APPLICATION NOTE DDS-Based Clock Jitter Performance vs. DAC Reconstruction Filter Performance. Analog Devices. [Online] 2006. http://www.analog.com.

6. Kobliha, O., Hospodka, J. a Bičák, J. Syntéza elektrických filtrů. Syntfil. [Online] 2004. https://obvody.feld.cvut.cz/syntfil.

7. Davídek, V., Laipert, M., Vlček, M. Analogové a číslicové filtry. Praha : ČVUT, 2006. ISBN 80-01-03026-1.

8. National Semiconductor Corporation. DM5407/DM7407 Hex Buffers with High Voltage Open-Collector Outputs. National. [Online] 1995. http://www.national.com.

9. —. LM117/LM317A/LM317 3-Terminal Adjustable Regulator. National. [Online] 2007. http://www.national.com.

10. Microchip Technology Inc. PIC16F87XA Data Sheet 28/40/44-Pin Enhanced Flash Microcontrollers. Microchip. [Online] 2003. http://www.microchip.com.

11. Hitachi. HD44780U (LCD-II) Dot Matrix Liquid Crystal Display Controller/Driver. [Online] 1999. http://www.lcd-module.de/.

12. connectBlue AB. INDUSTRIAL BLUETOOTH OEM Serial Port Adapter cB-0901 Electrical & Mechanical Datasheet. 2007.

13. Záhlava, V. Návrh a konstrukce desek plošných spojů. Praha : Nakladatelství ČVUT, 2005. IBSN 80-01-03351-1.

14. SEIKO EPSON CORP. PROGRAMMABLE HIGH-FREQUENCY CRYSTAL OSCILLATOR SG-8002JC series. Spezial. [Online] 2007. http://www.spezial.cz.

15. MEDER electronic. Miniature Reed Relays for High Frequency Switching - LP Series. [Online] 2007. http://www.meder.cz.

16. Würth Elektronik eiSos GmbH & Co. KG. Ceramic-SMD-Inductor WE-KI 744760227C. Würth Elektronik. [Online] 2006. http://www.we-online.com.

17. Valúch, D. Riadenie priameho číslicového syntezátora AD pomocou PC. [Online] 1999. http://www.balu.sk/skola/riadenie_DDS.pdf.

18. Punčochář, J. Operační zesilovače v elektronice. Praha : BEN - technická literatura, 2002. ISBN 80-7300-059-8.

19. Hrabáček, J. Komunikace mikrokontroléru s okolím 2. Praha : BEN - technická literatura, 2000. ISBN 80-86056-73-2.

20. Krejčiřík, A. Lineární napájecí zdroje. Praha : BEN - technická literatura, 2001. ISBN 80-7300-002-4.

21. Prokeš, A. a Čermák, K. Využití přímé kmitočtové syntézy v radiotechnice. Elektrorevue : Časopis pro elektroniku. [Online] 2003. http://www.elektrorevue.cz.

22. Štokr, M. Principy přímé digitální syntézy. Slaboproudý obzor. Příloha (nejen) pro mladé inženýry. Praha : Československá sekce IEEE.

23. Vacek, V. Učebnice programování PIC. Praha : BEN - technická literatura, 2000. ISBN 80-86056-87-2.

24. Láníček, R. Elektronika, obvody, součástky a děje. Praha : BEN - technická literatura, 1998. ISBN 80-86056-25-2.

 

 

www.elweb.cz